Negativní holka píše pozitivní článek!

23. listopadu 2017 v 19:32 | Cinereo |  opinion
Občas mívám takové lehce ztřeštěné nápady. Mezi jeden z nich zcela tradičně patří například přežrání se do bezvědomí za sledování svého oblíbeného a jen lehce depresivního seriálu (ano, ten, kde se holka nakonec podřízne ve vaně), nebo něco zcela uvolňujícího, jako například kupování náhodných dárků svým blízkým zcela altruisticky a jen proto, že zkrátka ráda dávám lidem dárky (každý má nějakou úchylku, tohle je ta moje, proto mám ráda Vánoce).

Dnešek bude podobně praštěným dnem, neboť jsem se rozhodla jednou po sto letech napsat něco s lehkým nádechem POZITIVITY. Tento týden jsem sice už jednou psala na Téma týdne, ale nedá mi to se do toho vrhnout podruhé (ano, můj osobní ksicht-placement na hlavní stránce roste).

Když jsem včera poslouchala hudbu, prakticky náhodně jsem se vrhla do random mixu písniček z roku 2007. Nevím proč, jen mě to prostě chytilo, protože stejně jako když cítíte nějakou povědomou vůni a vrátíte se v duchu o několik let nazpátek do určité konkrétní situace, i hudba člověka může emocionálně o něco málo vrátit. Rozhodla jsem se proto sem přidat svou krátkou hudební historii, resp. jejího malého průvodce. Takže nasaďte si pořádná sluchátka a nechte se uhranout mým hudebním listem. (Ferdinande, ty na to neklikej, jinak si o mně zkazíš mínění. Buřina může, u té už to nemá kam klesat.)

OBDOBÍ ZÁKADLADKY

Můj táta je bigbíťák (a hudebník a tak podobně), co má vystudovanou konzervatoř, takže se vyrůstalo podle toho. Domem tak nějak odjakživa hráli Mozart (jehož vliv na zvýšení inteligence se u mě bohužel neosvědčil) s Dvořákem, stejně jako Čechomor, Kšandy a Tokio Hotel. Ať to zní sebemalebněji a musí z toho vyznívat něco jako "och, jaký dobrý základ pro člověka s vytříbeným hudebním vkusem!", nebylo to tak. Jako malá jsem na odpověď, co mám ráda za hudbu, z pravidla odpovídala s nadšením "všechno!". No, taky to podle toho vypadalo, takže nostalgie, udeř.

Bow Wawe: Pašerácká
Tohle jsme poslouchali vždy nesmírně drsně nahlas ze starý Nokie, když jsme šly s kamarádkou po ulici. Vidět něco podobného dnes, dám si přes ústa, protože přesně podobný typy nesnáším. Ale co k tomu dodat, prostě to tak bylo. A zpětně to bylo opravdu vtipný.


Slibuji, v celém článku budou i menší hrůzy. Přeci jen, chápejte, byla to základka.


Linkin Park: Leave Out All The Rest Jako další v souvislosti se základkou si vzpomínám i na první hit, kterým se shodou okolností proslavili Linkin Park. Byli jsme zrovna u kamarádčiny babičky na venkově, když ji vysílali společně se show Jsi chytřejší než páťák? A ještě přidávám radu: poměrně dobře jsem uměla anglicky už tehdá, takže texty jsou směrodatné.


OBDOBÍ GYMPLU

Three Days Grace: Gone Forever Na gymplu jako první přišlo období Adama Gontiera, resp. Three Days Grace. Pamatuji si, jak jsme s Kuřátkem seděly u počítačů v knihovně, pouštěly si Adama Gontiera do sluchátek a slintaly u něj. A ješět jsme u toho hrály Howrse. Možná šlo o náhradu nějaké psychické frustrace, že jsem se dala na dráhu tohoto hudebního vkusu. Abeno mám prostě jen, zcela skromně, dobrý hudební vkus. A mimochodem, poslouchám je doposud, protože tahle kapela, byť s jiným zpěvákem v čele, je stále naprosto skvělá.


Uncle Kracker: Smile A tedy aby se neřeklo, že se jená jen o nějaký hardrockový psychicky zatížený odpad, byla i období, kdy jsem si pouštěla něco optimistického. Jako třeba toto.


Avenged Sevenfold: A Little Piece Of Heaven A znovu, aby se neřeklo, že jsem až moc vyrovnané a optimistické dítko, přihazuji ještě další pecky, jako jsou A7X, protože právě za nimi jsem ve své době jela do Vídně na jeden den s lidmi, které jsem znala asi týden.


Pak přišlo docela dlouhé období hledání, v průběhu kterého jsem poslouchala snad všechno jen trochu hrubšího vzezření. K mé pýše na druhé straně, jsem nikdy nesklouzla k mainstreamu, jakým jsou třeba Green Day, kteří jsou opravdu popinou rádoby rockové scény. Nejvíc mě oslovili Papa Roach, My Chemical Romance a Skillet.

Papa Roach: Hollywood Whore PR mi přišli jako naprosto největší rebelistické terno - a já mám ta rebelistická terna moc ráda. Proto jsem se taky ve své době bavila s těmi lidmi, se kterými jsem se bavila.


My Chemical Romance: Mama Tihle mě zaujali vlastně ze stejného důvodu jako Avenged Sevenfold. Můžete je poslouchat stokrát a zkrátka vás namají šanci omrzet. Líbí se mi jejich naprosto šílené texty, stejně jako ta jemná kakofonie, co prostupuje snad všemi alby. Já lehkou kakofonii moc ráda.



Skillet: Hero Skilleti jsou jednou z těch "jednodušších" kapel, ale stejně patří mezi mé velké oblíbence, a to především z toho důvodu, kolik v jejich hudbě dělají smyčce. A také mimo jiné texty, nebo alespoň prvně mě oslovili především právě textem "Hero", důvod je, tuším, zjevný.


Lana Del Rey: Born To Die Ale abych se dostala také do té méně rockové oblasti. Když jsem se přestěhovala do vlastního bytu, začala jsem poslochat i interprety jako je například Lana Del Rey. Bavila mě ta ironičnost a doteď i přijde nesmírně zábavná, jak je to celé samo pojímáno jako klišé (tedy já to chápu jako záměrné klišé, jestliže to tak není, tak to potěš koště).


The Neighbourhood: Afraid Tahle kapela nepatří mezi ty, které standardně poslouchám, ale donutila mě věnovat jim svou bezbřehou pozornost. Ta ublíženost, arogance a temnota, co prostupuje naprosto všechno, co od nich vzejde, mi přijde opravdu perfektní, stejně jako frustrace, kterou jsou napumpovaní. I přes jejich jednoduchost, také se mi asi za pět let neoposlouchali. Znovu, připomínám, bez textu to vcelku nemá význam.


Alex Turner: Stuck On The Puzzle Pokud se mluví o pobavení, taky se to poměrně povedlo Arctic Monkeys společně s jejich frontmanem Alexem. Tady se sice jedná o jeho single, ale baví mě ta nostalgie a jako vždycky motiv "originality, nepochopení, zklamání" a bůhvíčeho ještě.


Crossfade: Cold Tahle konkrétní písnička ve své době lehce identifikovala všechno, co jsem v sobě měla, i když je hudebně i textově přiznaně dutá a stupidní a nenápaditá. Co mě ale skutečně dostalo, byla primární a stále dokola opakovaná myšlenka omluvy za svou citovou skoupost. No, tak tady to máte. Taky to byla jedna z prvních písniček, kterou jsem pustila Ferdinandovi, ale mám pocit, že ve své době to moc nepochopil.


SOUČASNÁ DOBA

Jsem psychicky závislá na sluchátkách. Ne snad proto, že tolik potřebuji přísun muziky, ale proto, že mě nesmírně obtěžuje poslouchat ty únavné kecy lidí v tramvaji. Tedy čím hlasitější hudba, tím lepší. Nebo čím lepší sluchátka, tím větší útlum okolí, to je taky pravda, ale sluchátka stojí peníze, ochluchnutí je zcela zadarmo.

Sleeping with Sirens: Fire Nejlepší jsou zpravidla kapely, které objevíte prakticky omylem nebo zcela náhodou. Ne že by tihle tou nejlepší kapelou byli, ale rozhodně jsem o ně někdy někde jen náhodou zakopla a poměrně dost mi přirostli k srdci.


10 Years: Fix Me Tady už nejde jen o hudbu, ale o čistou úchylku na vlky. Jeden takový na mě vykoukl na obalu jejich alba, čímž si zasloužili mou první dávku pozornosti. No a nějak se jim podařilo si ji udržet.


Bylo by jich o dost víc, ale stejně mě trochu naplňuje skepse, že to někdo skutečně vyposlechne všechno. Každopádně, tady to je. Moje celková představa o hudbě. Nic zajímavého, jako jsou například všechny ty populární NEPOPULÁRNÍ hudební styly, jak se všichni rádi prezentují - Nirvana, kterou konzum tak rozežral, že všechno, co v ní bylo, už vyprchalo společně s penězma všech čtrnáctek při koupi trička s nápisem NIRVANA a hned pod tím GOOD VIBES. Ale i tak se vám snad alespoň něco z toho zalíbilo, nebo vás donutilo něco cítit.
 


Komentáře

1 hrachajdice | Web | 23. listopadu 2017 v 21:44 | Reagovat

Je sympatický ,že se najde někdo , kdo taky poslouchá nebo poslouchal stejný kapely jako já .

2 K. | 25. listopadu 2017 v 20:29 | Reagovat

Mnoho skupin z těchto neznám, ale mnoho z nich je mi na poslech příjemných :)

3 Janet | Web | 26. listopadu 2017 v 12:53 | Reagovat

Jé také jsem poslouchala a je fakt že i poslouchám některé kapely co ty. :)

4 Buřina | 26. listopadu 2017 v 22:37 | Reagovat

Buřina tě zná od období Avenged Sevenfold, Buřinu opravdu nic nepřekvapilo :D

5 TlusŤjoch | Web | 27. listopadu 2017 v 20:20 | Reagovat

Tát bigbíťák! To je mi sympatické.

6 dferesw | E-mail | 30. ledna 2018 v 13:45 | Reagovat

@
@
**Pictures, images and Video**

**Girls boys 12-18 years**

**** Download here: Link: http://xfun.cc/ocgn6

**** Download here: Link: http://ssh.tf/hnGWdteCU

@
@

7 Allex | E-mail | Web | 1. února 2018 v 19:55 | Reagovat

Three Days Grace jsem objevila poměrně nedávno a docela je poslouchám. :-D

Jinak, já Nirvanu dost poslouchám a mám fakt ráda. Určitě nemohu říct, že bych znala všechny jejich písničky. Ale mně se opravdu líbí jejich hudba (můj tatínek k tomu samozřejmě přispěl). A nechci se rozhodně prezentovat jak "jo, já poslouchám Nirvanu a jsem hustá". Neposlouchám je kvůli tomuhle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama