Neztrácejme čas, ani když ho nemáme

11. října 2017 v 21:28 | Cinereo |  letters
Tak jo, tentokrát není na vině můj nedostatek kreativity nebo nedej bože moje spokojenost v osobním i milostném životě. Tentokrát je příčinou pouze a jedině absolutní nedostatek času, který enormně seřezává všechny psací příležitosti. První z mých příležitostí bývá klasicky večer, což je podle zveřejňovaných článků znát, že své texty publikuji hned po dopsání a především v pozdních nočních hodinách, kdy je moje tělo maximálně naspeedované z množství čajů, kafí a malých příslibech o tom, že druhý den budu stejně tak energická (načež pak pouze umírám s výrazem "chcípni" a cpu si sirky do očí jako podpěry svých víček). Druhou z příležitostí bývá… no, ono vlastně píšu vlastně jen ve večerních hodinách, co si budeme nalhávat.

Každopádně večery, kdy bych eventuálně měla prostor na to, něco přivést na svět, jsou povětšinou mými volnými večery - a volné večery jsou úspěšně vyplňovány Ferdinandem, který se na mě mile usmívá, povídá mi a při jakékoliv známce polevení mé pozornosti se starostlivě ptá, jestli je všechno v pořádku, bere mě do náručí a odnáší do postele (jež je čistě mimochodem prakticky přímo v mém obýváku). No a pak buď povídá dál, nebo tři tečky. Vlastně tři tečky jsou i po tom, co dopovídá.

Kolem a kolem, volný večer je zhruba jeden den v týdnu, kdy mám opravdu čas píchnout se naprosto nekolegiálně k počítači (což v perspektivě člověka, který žije jen se svou rotou kytek, je poměrně pochopitelné).

No jo. Ale na počítači se dají dělat i jinačí věci než psaní. Třeba úkoly do školy! (Perverzáci, promiňte, porno popravdě postrádám pomálu.) Právě teď jsem po dvou hodinách svého brouzdání na internetech zjistila, že tenhle rok nebude ani o krapet snazší, než ten předchozí, jak jsem se já imbecil naivně domnívala, ale bude naopak o pěknou tunu s*aček těžší, protože podle očekávání, předměty přestávají být tím "pojďme se všichni hurá seznámit s lingvistikou" a začínají být spíš na úrovni "obsesivní morfologie a lexikologie, společně s pány Trávníčkem a Filipovským, kteří vás od brady až po podbřišek rozříznou svými mnohými termíny a jediné, co z vás zbyde, je kopec želatinovýho hnusu na podlaze".



Moc ráda, moc moc ráda bych se teď šla jen plácnout do postele a pro dnešek se už na všechno vykašlat, ale vidina mého rozvrhu společně s lepíky a poznámkami na nich, kolik toho musím přečíst a ve finále sepsat, mi nahání tolik adrenalinu do oběhu, že bych momentálně byla schopná klidně i vlastníma rukama rozbourat půlku Holešovic. Nebo se oběsit. Pomoc.

Nicméně je tu ještě další strašák, kterého jsem zapomínala doposud zmínit, a tím strašákem, dámy a pánové, je moje vlastní tělo. Které se vesele rozpadá pod nánosy antibiotik, protože moje div ne chronický záněty průdušek si žádají pozornost co čtyři měsíce. Takže bez alkoholu, namísto toho sjetá od hlavy k patě práškama (za který jsem utratila celou svou ještě nevyplacenou výplatu z brigády), kterých beru každý den asi osm, abych vůbec byla schopná jít se nechat zašlápnout přímo na fildě, nebo pomocí jejích technických chapadýlek i u sebe doma.

Sečteno podtrženo, na psaní není prostor. Na stranu druhou, stejně jako vždycky mají ty zlé a špatné věci i svá pozitiva. Například to, že množství stresu, jež mě teď vyplňuje od palců u nohou až po konečky vlasů - tentokrát tu metaforu vezměme pěkně od podlahy - mě teď opravdu dohnalo k tomu, abych něco málo sesmolila. A důvodem je taky mimo jiné skutečnost, že dnes mám od Ferdinanda pauzu, který je prosáklý antibiotiky jakbysmet.


Ale je teprve začátek roku (pro nás vysokoškoláky *hysterický smích*), tak není důvod házet flintu do žita.
 


Komentáře

1 Pražský poděs | E-mail | Web | Středa v 18:01 | Reagovat

Hehe, taky nemam čas. To asi nemá ale nikdo z nás. Na nic neni prostor. Nikdy nebyl.

2 Magicmax | Web | Čtvrtek v 19:34 | Reagovat

Líbí se mi styl a obsah tohoto článku. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama