Květen 2016

Nedokonalý a požehnaný.

31. května 2016 v 17:04 | Cinereo |  letters
Na okno bubnují kapky deště, nebe je svou barvou temnější než kafe v mém hrnku a na mě po dlouhé době usedá melancholická - pisálkovská - nálada. Je to nesmírná nostalgie, otevřít tyhle stránky, svůj starý účet, na kterém v mých vzpomínkách leží tuny a tuny sentimentálního prachu, ale kecy tohohle typu by vydalaly na dalších tisíc článků, které by nikoho nezajímaly, tudíž nebudu prodlužovat agonii téhle myšlenky a shrnu to jednou větou: Je to za mnou.

Střední je za mnou, a stejně tak spousta věcí s ní spojených. Je pryč naivita ohledně lidí, naivita ohledně vlastního přesvědčení. Ztratilo se i to kouzlo jemného dotyku s minulostí, ze kterého zbyla jen tato a následující slova. Je za mnou krátkodobá hluchota a je za mnou (minimálně z větší části) i pochybování o sobě sama.

Po tolika letech osobního odporu ke slovu "studium" byla ta několikaroční úmorná lopota zakončena pěti biči na papíře ve slavnostním tubusu, který snad jako jediná věc z celého maturitního ročníku nestál majlant a který už je zodpovědně zakopaný v útrobách skříně. Sama nevím, jestli je tomu tak kvůli vlastní nalhávané dehonestaci celého toho "dospívacího procesu" nebo kvůli strachu z pohledu na důkaz, že "střední je za mnou. Prozatím se ale nic nemění. Zůstávám obklopená učením na vysokou, tuny a tuny materiálů o historii literatury, kafem se svou barvou temnější než nebe (na němž se opět navzdory mé libosti objevuje blankytná modř) a myšlenkami a Ferdinanda. Je to relativně spokojený život.