Prší, rostou houby a fašismus

20. listopadu 2015 v 0:19 | Cinereo |  opinion
Definitivně jsem se rozhodla, že chci být v příštím životě sekvoj. Na prvním místě, sekvoje vůbec nemá hroty (míněno jako neblahé kořeí života a největší voser, jaký kdy svět spatřil). Na místě druhém, pokud se ve světě válčí - a předpokládejme, že se nevyvine nová technologie na základě sekvojového dřeva, nevypuknout globální požáry pralesů nebo se nezaloží nevhodně umístěné bunkry, kde bych já jako sekvoj rostla, bylo by mi to těžce u jehlic. Na místě třetím, nemusíte řešit lidí - takového člověka potkáte se štěstím jednou do roka (a abychom byli přesní, ani bychom ho nepotkali, naopak on by se za námi připlížil a s udiveným och by nám civěl na korunu. A tím by to haslo. Sekvoj se musí mít fajn. Jen si fotosyntetizujen a sem tam v sobě nechá ubytovat pár ptáků a nabízí své větve ptákům na spaní. A tím to pro ni končí. Byla bych dobrá sekvoje. Mám ráda floru i faunu všeho druhu a ani v nejmenším mi nevadí samota.

Ale já nejsem sekvoj. Jsem člověk. Jsem ke všemu holka, co každý den prožívá tuny a tuny hormonálních výlevů, přelivů, zálevů - a to ještě ze stran jiných holek a jiných lidí. Hroty jsou denní chleba, co nekupuju, protože na něj nemám peníze a než ho stihnu sežrat, tak ta mrcha pokaždý zplesniví. Lidi potkávám pořád. Známý lidi, neznámý lidi, lidi, co neznám, ale oni mě chtěj znát, tak na mě mluvěj, já se usmívám a uvnitř si přeju s hysterickym křikem utýct. Pokud je válka, nejen že to zaviní někdo a někteří z mých lidských kolegů bez ohledu na to, že většina z nás z toho nic mít nebude a všichni budou pouze trpět - a jako jemnou perličku mi to totálně pokazí mé veškeré plány na současný pokus reinkarnace. Jo, válka. A ještě k tomu pořád prší. Ale aspoň roustou houby. A s nima teda i fašistický výroky některých spouobčanů, média naprosto cenzurující podstatné světové problémy a moje osobní zmatení ohledně vnímání pana prezidenta.


"Svět jde do sraček," píše Ferdinand a zvesela se noří do své poměrně stabilně melancholické nálady, která mě z nějakého důvodu úspěšně fascinuje. Zrovna se hrabu zprávami zprostředkovanými Googlem a po několikáté na mě padá skutečnost hrůz, co se odehrály všude po světě. Jakou formou. Ale Paříž není jediná. V Indonésii řádí hromadné požáry, Japonsko zasáhlo zemětřesení a tsunami. Charlie Sheen je HIV pozitivní. Svět jde do sraček.

Média pracují. Už mě začíná chytat těžká paronia v metru, kdy se blížím putujícímu davu a kdokoliv s jen o něco málo snědší pletí a nafouknutějším kabátem, než by se mohl zdát být mě děsí. Vždycky si opakuju, že se chovám jako šílenec a měla bych se fofrem uklidnit i s tou svou paranoiou, ale ono na druhou stranu... Něco na tom bude. Dívám se znovu na záběry z útoků v Paříže. Možná jde částečně o fanatizování a děšení obyvatel, ale samotná skutečnost pozměněná není. Dostávám strach spíš o čistotu vlastního úsudku než o život, protože poslední dobou obecně nevím moc čemu věřit.

Čtu projev Zemana podruhé, potřetí a stále jsem zmatenější. Nejsem si jistá, jestli ten člověk chytil ve svém životě druhý dech nebo mu někdo slova do úst vložil, ale překvapivá kritika fašistů mi poněkud udělala radost, protože poslední dobou se u nás podobné vlny strhávájí, alespoň podle toho, co jsem viděla z demonstrací a četla na internetech. Zní to stupidně a frázovitě, ale... je to poměrně tak.

Já osobně věřím, že lidstvo už překáží na světě poměrně dost dlouho a ať už nás zeshora sleduje kdokoliv, muselo ho to sakra dávno sakra omrzet.

Na druhou stranu, svět úplně do kopru nejde. Svět. Co je to svět? Lidé na povrchu Zeměkoule? Planeta? Sluneční soustava? Ne. Svět - v pojmu jak ho známe - jsme my sami, naše prostředí a shrnutí všech jevů nás oblopujících. Nejde vůbec o planetu, nejde o sluneční soustavu a už sakra vůbec nejde o vesmír. Jde o naši holou prdel. Jděte, zajeďte se zeptat do Japonska, jestli je planeta v pořádku, když je právě jedna z nejsilnějších přírodních sil spláchla jako padesátník po obědě v McDonaldu záchod. Bez okolků a bez mrknutí oka. Planeta je v pohodě - jo, třídíme odpad a podobný zelenofilní bláboly, ale přeci jen - za pět milionů let tu nezbyde ani stopa po lidský kostře ani po plastovym pytlíku. Sekvoj si prostě sem tam větví zabije ohrožený druh tropické veverky a nikdo se v tom nevrtá.

A do toho všeho do mě ještě vrtá Ferdinand#2 a snaží se se mnou tokat. Já neumím tokat. Neumím ani přijmout lichotku a nemám ráda lidi. Bojím se lidí a neumím s nima jednat. Ale taky nesmíme zapomínat na dvě základní pravidla:

1) HAKUNA MATATA (madafaka)
2) A to bude v pohodě.

+ 3) Předchozí dvě pravidla jsou aplikovatelná v každém případě a za každé situace.

(Takže uprchlíci a třetí světová válka? Hakuna matata a to bude v pohodě, běžte domů a buďme všichni šťastní. Haha.)
 


Komentáře

1 Allex | E-mail | Web | 21. listopadu 2015 v 19:40 | Reagovat

Nevím, co si mám o posledních událostech myslet. Proto na to nemyslím vůbec a moje mysl je naprosto zaměstnána jedním člověkem..

2 Pája | Web | 22. listopadu 2015 v 11:29 | Reagovat

Sekvoje jsou fajn.
Ale asi bych se nudila, kdybych nemohla okounět nad svou vlastní lidskou blbostí, a hloupostmi ostatních lidí.

A tak říkám, být sekvojem je fajn, ale jen do té doby, dokud se nezačneš nudit...

3 Jana | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 17:03 | Reagovat

Proč sekvoj? Jejich dřevo je celkém žádané, ne? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama