Darování plasmy

4. listopadu 2015 v 21:13 | Cinereo |  opinion
Potom, co jsem se přestěhovala do vlastního bytu, pořídila si všechny možné i nemožné kýčovité odpady pro zavedení toho klasického "domácího prostředí", překonala několik osobních hladomorů a nedobrovolných sklouznutí k anorexii, Velkou ponožkovou krizi i Období nedostatku internetu z důvodu postrádání jakéhokoliv finančního podstavce, úspěšně umořila k smrti a znovu nakoupila několik pokojových rostlin, došla má fantastická hlava k rozhodnutí, že nejsem dost chudá. A co děláte, když máte moc peněz? Rozhodnete se darovat charitě. No, to si sice pořád opakuji, ale zatím pořád skutek utek, každá koruna dobrá a žádná práce k nalezení.

"Co to máš s rukou?" ptám se přihlouple a lokám si vody ze staré lahve Arizony k snídani. Voda k snídani. Yum.
"Byla jsem na odběru plasmy," odpovídá Terka a ukazuje mi důkladněji modřinu na svém předloktí. "Pokud projdeš prohlídkou u doktora, máš nad 50 kilo a nebereš nitrožilní drogy, napíchnou tě na přístroj, odčerpaj cca 600 ml plasmy, krvinky ti vrátí zpět do těla společně s roztokem. Je to pro dobrou věc, tak jsem tam šla." A jak jinak, na to já slyším. Naprosto stupidně, jako ovce, ano, ale chci dělat něco trochu prospěšného, když už takhle má moje osoba hodnotu zahozený žvejky. "Jo a ještě jako bonus dostaneš asi čtyři stovky." V ten moment se teleportuju přímo na místo odběru.


Mít zbavování se vlastních (tekutých, ale i tak) částí těla je poměrně zvláštní záliba, ale tak co. Kreslit nebo psát přece umí každej blbec, co? (Haha. Many sarcasm. Such talent.)

Každopádně vyberu si konkrétní firmu (firmu...? nejspíš ano), přihlásím se online a přečtu si podmínky pro odběr. A tady se dostáváme k několika málo problémům, co se u mě vyskytují.
  1. Vážit nad 50 kg. No, mám 50,5 kg i s oblečením a jsem se svými 163 cm naprosto akorát... Nechci přibrat. Takže se vždycky před odběrem budu muset přejíst i přepít, aby mi to něco dalo (což je naštěstí správně, takže v podstatě ani nebudu porušovat nic zásadního - i já anorektický rebel).
  2. Být alespoň 6 měsíců po případném piercingu/tetování. Naposledy jsem si nechala propíchnout ucho, přičemž naposledy znamená ani ne 3 týdny (už je sice perfektně zahojené, ale i tak - je to přeci jen porušení předpisů).
  3. Nemít příliš nízký tlak. Mám nízký tlak. Jsem prakticky na úrovni vrcholového sportovce nebo ledního medvěda.
  4. Nejíst vybrané potraviny před odběrem (24 h). Vybrané potraviny zahrnují 99 % mého jídelníčku, snad jen kuskus není v podmínce, ale i tak je to na nic.
A už sedím v předsíni centra, v jedné ruce desky, v druhé tužka, na stolku přede mnou stojí voda s rozpuštěným kalciem. Opravdu mě překvapilo, jak nesmírně sterilní a přátelské, ale hlavně rušné místo to bylo. Podobně i dotazník v mé levačce. Otázky byly vážně úsměvné.
  1. Byla jste někdy těhotná?
  2. Byla jste někdy na potratu?
  3. Jste těhotná?
  4. Jste aktivní feťák (dbaje na nitrožilní drogy)?
  5. Byl/a jste někdy aktivní feťák (dbaje na nitrožilní drogy)?
  6. Měl/a jste sex s někým, kdo je feťák?
  7. Měl/a jste sex s ženou?
  8. Měl/a jste sex s mužem?
  9. Měl/a jste sex s několika partnery najednou?
  10. Jste provozující bisexuál/ka?
Zkrátka nádhera. Všechno to tam zčásti popravdě nasázím (zmiňují jen nitrožilní drogy, tak se tím nenechávám znepokojovat), na propíchnuté ucho radši nemyslím. Odevzdávám desky i s dotazníkem, fasuju měření tlaku (přičemž mě udivuje prohlášení, že je vše v pořádku) a u toho všeho jako bonus poslouchám dohadování sestřiček o tom, která z nich si k obědu objednala dvoje malé nebo jedny velké hranolky, co k tomu a která z nich to při objednávání zvrzala, zkrátka žůžo a já si hned jsem jistější profesionalitou personálu. Po dořešení všeho (od hranolek po mé rodné číslo) mě i s číslem 58 nechávají jít si dřepnout do čekárny, že mě prý přijme doktor.

Na obrazvce blikne 57, do minuty je pacient venku, netrvá ani pět vteřin a už se do dveří lékaře hrnu já (tedy nejdříve jsem pro jistotu zamířila do špatných dveří, takže až na druhý pokus). Od stolu na mě zprvu nenávistně a později nepříjemně fascinovaně kouká doktor (Slovák, chlap o 160 cm a věkem 50+).

"Tu vas mame, ma krasnooka," vítá mě přátelsky a já beru místo naproti němu. Vážím jen padesát? To abych za chvíli nepřekročila hranici podvýživy. Že mám piercing v pupíku? Vážně? A od kdy? Ach tak, ach tak. Už v patnácti? Aha, aha. Dobře. Těhotná? Ne. Co váš vědomostní test z věcí, co jsem ani nečetla na druhé straně listu. Aha, aha.

"A co jste měla k obědu?"
"Cosi s čímsi," přiznávám pokorně, ale ve skutečnosti bylo stupidní porušení zásad tak trochu plán, jak se vyhnout odběru, abych následně stihla kurzy, ale zároveň se konečně zaregistrovala. (Omlouvám se všem Slovákům, co článek čtou - nechci zesměšňovat váš jazyk a vím, že tohle se slovenštině nepodobá ani zdaleka, ale foneticky to na toho chlápka celkem sedí, tak odpusťte.)
"Čímsi? No, to neni dóbre, to vas dneska nemužeme odebrat, plasma by byla špatná," dívá se na mě jako na roztomilého imbecila, co dokáže sotva slyšet, natož skutečně poslouchat. Za to může můj roztomilý kukuč. Všichni se na mě dívají jako na roztomilého imbecila, ale za tuhle poněkud nepříjemnou cenu mají tendenci brát mě pod svá ochranná křídla. Ale ochranná křídla tohohle příliš přátelského vypelichaného kohouta od Bratislavy bych radši držela od sebe dál. "Ale tak nevádi, ja si vas tu zaregistruju, ať to do priště nemusíte podstupovat znovu, áno?" S bezduše naivním úsměvem kývám a v duchu si dávám samoplacáka.

"Kúříte?"
Popravdě odpovídám, že ne.
"Berete drogy?"
Se sebezapřením neuhýbám pohledem a klidně odpovídám, že ne.
"A zkušela ste drogy?"
Levé oko těká někam do háje, hlas mi velice elegantně zakolísá nahoru a dolů a já ve vysoké fistuli odpovím něco jako "Ne-e!" Jen se zasměje.
"Zajumavé, že tu eště nikto drogy nezkúšal."

Potom mi říká, ať si lehnu na lůžko u něj v ordinaci. Lehám. Potom mi vyhrne triko (a mně se v duchu poměrně zvedne kufr, protože silně pochybuju, že by pro poslech srdce bylo nutné ležet). Dívá se mi "hodně nenápadně" na piercing, pokládá na mě ruku a přikládá stetoskop na žebra, co ze mě trčí jako z měsíc mrtvé vysoké. Konstatuje s úsměvem, že v pořádku. Pokládá mi obě ruce na břicho a aniž by zatlačil nebo něco skutečně prohmatal, ptá se, jestli to bolí. Můj medově sladký hlásek se mění ve zvuk škřípotu rozbité vinylové desky a zostra odpovídám, že ne. Chytá mě za stehna (přičemž pořád stojí nade mnou, je to nepříjemný na miliontou) a znovu se ptá, zda to bolí. Ne. Za lýtka. Křečové žíly? Ne. Nemám. A taky už nemám chuť na tuhle sehranou sračku. Asertivně se zvedám do sedu, natahuju na sebe zpět svůj tměávě zelený kabát a nepřátelsky křížím ruce na prsou.

Beru si od něj desky zpět, jdu k recepci, přeobjednávám se na jiný termín, opisuje si na nějakou kartu mé jméno. Super, takže cizí člověk s tímhle chováním teď má přístum ke všem mým citlivým informacím. Když konečně zaplouvám do výtahu, prochází ještě jednou kolem něj. Fuj.

Výsledek toho všeho? Nejsem si jistá, jestli mě tam ještě někdy někdo uvidí. Nejsem si jistá, jestli vůbec ještě chci do tohohle konkrétního centra, když tam sedí něco s touhle náturou. Jasně, nebylo to nic, co by mě poznamenalo, nebylo to nic, co by stálo za hluboké pitvání, ale... Stojí mi to za to? Zkrátka... Fuj.

Toť k mému pokusu darování plasmy.

Co myslíte? Mám se tam vracet?
 


Anketa

Jste milovníci psů nebo koček?

Psů
Koček
Gryfů

Komentáře

1 Allex | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 17:31 | Reagovat

Páni, tak to je zážitek. Já bych se tam asi už nevracela a šla bych do jiného centra, protože takový lidi nesnáším.. Fuj.
Taky bych někdy chtěla darovat plazmu nebo něco takového, ale ještě ne. :))
A ta kresba (snad je to kresba... :D) je pěkná ;)

2 barlie | Web | 6. listopadu 2015 v 21:26 | Reagovat

Chce to jakousi odvahu, ale myslím si, co jsem pochopila z tvého článku, že to vlastně asi ani nechceš udělat a nejseš si tím jistá, tak bych to být tebou nechala. Darovat plasmu můžeš i za rok, tak proč se do toho nutit?

3 krvaceni | Web | 9. listopadu 2015 v 21:52 | Reagovat

och. to asi za těch 400 korun - a ani za dobrý pocit z Pomoci Lidem™ - opravdu nestojí.

4 jasmoula | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 10:14 | Reagovat

Já bych se tam určitě nevracela. A pokud už chceš, darovat tak zkus zajít do jiného centra :)

5 Jana | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 10:53 | Reagovat

Asi to bude lehce offtopic, ale když jsem byla na testech do jedné nadnárodní společnosti, také se mne ptali na drogy a na to, že to bude potom zaznamenáno u RČ v záznamech ... Po návratu z Amsterdamu (pobyt jsem prohulila) jsem ještě lehce jetá zrpustile tvrdila, že jsem nikdy nic neměla... :D

6 Dee | Web | 11. prosince 2015 v 14:40 | Reagovat

Já chodím na plazmu pravidelně, lék. kontrolu dělají jen jednou za rok, jinak je to hodinka času, ani ne

7 Coneja^^ | Web | 11. prosince 2015 v 14:43 | Reagovat

Taky bych si sehnala jiné místo. Ale musím uznat, že mě z tvého článku neoslovil takový ten "pravý" důvod pro to to udělat. Mám trochu dojem, že se nutíš kvůli financím. Co zkusit něco jiného?

8 Péťa | Web | 11. prosince 2015 v 15:49 | Reagovat

Jestli se máš vracet záleží čistě na tobě, brát ti to určitě nebudu. Já už mám za sebou před čtyřicet odběrů :D Ale přiznávám, že když doktorka, která mě přijímala, před několika týdny odešla (nebo začala dělat jinou šichtu, kdo ví - chodím tam stále ve stejnou dobu i času), zaregistrovala jsem ji. Namísto ní tam je mladý lékař, není mi sympatický. Jsem na lékaře/muže zvyklá, tenhle mi přišel hrozně afektovaný. Když mi poslouchal srdce, odvracel hlavu, jako bych měla prašivinu. Přitom stačí, když by se mi díval přes rameno, já přece chápu, že mě nechce osahávat, u Ódina! :D Ale překonala jsem to a jak píšou holky nademnou, velká prohlídka je jen jednou za rok :D

9 Pražský poděs | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 16:59 | Reagovat

Jo, takhle sem si taky jeden čas vydělávala. Na piercing. Teď už ten piercing mam. A kvůli tomu musim právě čekat. Každopádně sem měla za to, že čas od toho piercingu má být tři a né šest měsíců, ne?
Ale jako jo, byla jsem morálně špatnej člověk. Prej neberu drogy. Ahahaha.
To je právě to. Tenhle byznys mi smrdí trochu podezřele. Nikdo nebere drogy, jasně (viz já, co si budeme povídat, žeano) a oni to nijak hloubějc nezkoumaj. Nedělaj důkladnější testy. Několikrát sem na plasmu šla a v krvi sem eště měla koktejl čehosi (a nebyla to jenom nablblá tráva) z předchozího víkendu a...nic. Nikdy mi nic nezjistili a v pohodě si ode mě plasmu vzali. Tak mi nikdo nemůže tvrdit, že obchod s plasmou je uplně čistej a nezávadnej. Nevim, je to celý podezřelý z tohohle důvodu. Pokud by bylo něco špatně, kdo by byl stíhanej? Já, že jsem něco zatajila, nebo oni za svojí nezodpovědnost? Těžko říct, společností, co odebíraj plasmu a následně s ní obchodujou je spousta, přesto si nemyslim, že každá z nich má diametrálně odlišný způsoby.

10 Weiler | Web | 11. prosince 2015 v 17:23 | Reagovat

Nepříjemná zkušenost s doktorem stranou - darování plazmy není až tak bohulibá činnost. Firmy si můžou dovolit ti platit, neboť z tý plazmy vyráběj léky, který jdou dál do prodeje, krom toho taky vyvážej tu plazmu do zahraničí. Takže jestli to chceš dělat kvůli charitě, nech si odebrat krev normálně kvůli krvinkám v nemocnici.
Jestli to děláš pro peníze, soudit tě nebudu, nemám proti tomu nic. Naopak, mám s tim zkušenost. Když jsem byl mladší, byly to dobrý prachy v zásadě za nic. Ale napichování žil není zrovna nejzdravější věc, takže bych ti minimálně doporučil nedělat to tak často, jak ti to dovolí ten jejich limit.
Dneska už bych tam ale nešel. Vem si to z čistě logickýho hlediska – za hodinu nicnedělání platí čtyři kila? Buď z toho maj dobrej byznys, nebo důvod si tě vydržovat. Teď už jen záleží, jestli se necháš.

11 konec-vet | Web | 11. prosince 2015 v 22:01 | Reagovat

možná bych si vybrala na darování plasmy jiné centrum :) zkrátka bych se nenechávala osahávat :)no pravda je, že bych tam šla spíš kvůli pomoci lidem :) což by byl můj první hlavní důvod, avšak peníze se vždy hodí

12 L Arpet | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 22:38 | Reagovat

No, v každém případě to zní velice zajímavě. Asi bych zkusila jiné centrum a pak se rozhodla.

13 Miti | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 22:49 | Reagovat

Jak nejrychleji naverbovat do darování plasmy! :D Hezký článek i zajímavý zážitek, který jistě stál za to :D Já jsem pro, aby ses tam vrátila...můžeš někomu pomoct :) třeba tam už tenhle týpek nebudu, což ti přeju ;D

14 vz111 | 12. prosince 2015 v 7:18 | Reagovat

Krev jsem dávala 5 x, dokud jsem mohla.Při lékařské prohlídce jsem nenechala lékaře ponižovat mě. Povýšeným zvednutým obočím a sebevědomým hlasem jsem jasně dávala najevo, že krev dávat mohu. Jestli chceš opravdu pomáhat, zkus dobrovolnictví v nemocnici. Bavit pacienty.Je to velmi příjemné a povzbuzující. Jako odborník s tebou ale nemohu souhlasit,že 50 kg na 160 cm je tak akorát! Podívej se na nějaké odborné stránky.

15 userka | E-mail | Web | 12. prosince 2015 v 11:30 | Reagovat

Na plazmu jsem taky chodívala, ale rozhodně jsem tomu neříkala "darovat", nýbrž "prodávat", protože to je to, oč tam běží. Žádnou charitu jsem v tom teda neviděla.

[10]: Ale tak zase když potřebuješ prachy, tak holt je to pro obě strany výhodný.

16 Karma | 12. prosince 2015 v 16:59 | Reagovat

Jenom čtyři stovky za plasmu? To mi přijde trochu málo že jim dá člověk po takových problémech kus svého těla. Jinak já bych tohle absolvovat stejně nemohla, protože piercing anebo tetování alespoň jednou za půl rok většinou mívám, smůla.

17 BarbaraJane | Web | 13. prosince 2015 v 12:00 | Reagovat

Zvláštní, když jsem tam byla poprvé já, v podstatě mi jen změřili tlak a prohlédli žíly. A stejně jako ty jsem byla překvapená, že pro ně byl tlak v pořádku. Když jsem chtěla darovat krev, tamní lékařka se vyděsila a prohlásila, že jsem hluboko pod minimálním tlakem. Prý bych se dozajista složila. Ty plazmové kliniky jsou divné.

18 Lina Dee | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 14:55 | Reagovat

Já tedy chodím leta letoucí do Sanaplasmy. Nedávno navíc zvedli odměny, takže dostávám ne 400, ale dokonce 450 korun. představte si to. Ale za to, že mi vycucají 850 ml plasy (vážím 2x 50kg, tak si to můžou dovolit) a půl hodinky si poležím, mi to stojí. Zhruba stejnou částku dostanu za osmičku v mé práci, takže co? Veget. Lékařské prohlídky tam tedy probíhají mnohem méně zevrubně. Napráskala jsem jim všechno ze své minulosti, na drogy se ani neptají, a i kdyby, stejně jim na to nemám co říct.

19 chudobka1970 | Web | 14. prosince 2015 v 8:25 | Reagovat

Nikdo tě nenutí abys darovala plasmu! Pokud nechápeš, že pravidla pro darovàní jsou od toho, abys je dodržovala, raděj nedaruj!!!! Tvoje hloupost může někomu pořádně zkomplikovat zdravotní stav! Bereš, bralas drogy a tuhle info zatajíš? To nemyslíš vážně?

20 Angelique. | Web | 14. prosince 2015 v 11:09 | Reagovat

Když jsem se šla já poprvé zaregistrovat na darování plasmy, probíhalo to naprosto jinak. Nevím, jestli se nezměnily nějak podmínky, jsou to už dva roky, ale přijde mi to zvláštní. Když jsem se tam poprvé dostavilo, nikdo nepředpokládal, že bych darovala plasmu hned ten den, naopak. Vyplnila jsem dotazník, zvážili mě, změřili mi tlak to ano... a potom jsem šla k tomu samému pohovoru, kde se mě ptali na zdravotní věci, že to a tamto a pak mě teda vyškrtli z možných dárců kvůli něčemu, co byla blbost, takže jsem letěla na kardio, aby mi doktor dal zprávu a napsal mi, že nemám problém s darováním krve nebo plasmy. Whatever. Když mě konečně zas vepsali do možných dárců, tak mi vůbec nezkoumali nějaký křečáky, nic, koukli mi na žíly, jestli je mám dost silný na odběr plasmy a pak mi odebrali ampulku krve na testy na drogy, aids atd, aby si byli jistí, že moje plasma nebude škodlivá. Až když měli výsledky, tak mi dovolili darovat plasmu... Kdyby tam se mnou prováděli to, co s tebou, tak už se tam teda ani náhodou neukážu :D Na druhou stranu už to máš za sebou a příště už ti akorát změřej tlak a zváží tě, nikdo už ti nebude znova nic dalšího kontrolovat, jen opět vyplníš další dotazník na ty samý drogy, cesty mimo evropu a sexuální zkušenosti od A po Z :D :D Takže je to na tobě, samozřejmě. Nikdo by se ti nemohl divit, kdyby ses tam po tomhle už neukázala.

21 Larrydanna | E-mail | Web | 13. května 2017 v 8:43 | Reagovat

join the new social <a href=http://onlinecasinos-x.com>online casino</a> guide

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama