10 životních rad bez kouzel

21. listopadu 2015 v 22:34 | Cinereo
Vezu se zrovna po Jindřišský čtyřiadvacítkou a uvnitř se raduju z pošmournýho počasí. Upřímně mě těší, že je podzím - a vlastně že i podzim je u konce, že se mi vrací moje milovaná zima, všechny ulice se vyprázní od lidí, vyplní je sníh a mrazivý vítr bude burácet za okny. Ale hlavně, všichni přestanou pořád courat po Praze a nutit mě, ať se k nim přidám. Mám ráda své přátele, ale opravdu nemusím trávit každý druhý den někde na tahu. Zima je to krásné období.

A jak tak má dočasně osobní vlaková souprava líně obtahuje se skřípotem koleje v zatáčce na Náměstí Repu, dochází mi jeden zásadní a přeci neopominutelný fakt. Další rok je pryč. Za šest měsíců maturuju. Za čtyři měsíce to bude rok, co bydlím sama. Za měsíc jsou vánoce. Za dva týdny budu mít svátek. Za týden se jede na chatu k mé kamarádce. A co hůř, za dva dny je pondělí.

Zítra budu zase o den starší. Zítra mě třeba přejede auto nebo někdo zastřelí pro svého boha na ulici. Zítra mě může najít televize a žádat o intervium kvůli konečnému vystopování těch fantastických textů, co se anonymně trousí po internetu (haha). Zítra můžu někoho potkat. Nebo jsem toho někoho už potkala, jen se rozhodnu dívat se na něj jinak. Nevím, co bude zítra stejně, jako jsem před rokem nevěděla, co bude dnes. A dnes všechno je jinak.

Další rok, další hřebík v rakvi. Rok, co byl zatraceně na prd. Doufám, že se do jeho konce stane alespoň něco pozitivního, aby se ten zbytek minimálně trochu vynahradil. Spousta debilních chyb a zbytečných šrámů a tvrdých lekcí... A k tomu by se možná hodilo pár jich tu i pro mé budoucí já vytrousit.



1) HAKUNA MATATA
Aneb držme se sladké infantility, ale co si budeme nalhávat, zkrátka to funguje a není důvod proč to nepřijmout. Co se stalo, stalo se, a i když člověk může křičet a kopat, nakonec mu nezbyde než se s minulostí smířit.

2) BUDE TO V POHODĚ
Stejný případ, jaký jsem zmínila v úvodu. Dnes nemůžete vědět, co bude zítra stejně, jako jste před deseti lety nevěděli o svém dnešním já. A přesto tu stojíte (sedíte), znalejší než kdy jindy. Kdyby měl být zítřek snad nejhorším dnem bez zjevné příčiny - nedopusťte tu příčinu. Kdyby měl být z nějakého konkrétního důvodu nejhorším a vy zkrátka neměli šanci to ovlivnit, zopakujte si tyhle formulky: "Hakuna matata a Bude to v pohodě." A také nezapomínejme, že nic není tak horké, jak se uvaří.

3) UPŘÍMNOST ODSUD POSUD
Zní to jako hloupá fráze z padesát let staré učebnice pro dokonalou manželku, ale něco na tom bude - alespoň podle mých zkušeností. To, že někdo něco chce v dané chvíli slyšet, neznamená, že vy to musíte říct, ale stejně tak to neznamená, že to nemůžete říct už jen z principu. Co z toho vyplývá? Pokud někdo chce, zkrátka ho politujte. Pokud někdo chce, pochvalte ho a sdělte mu svůj názor trochu učesanější formou. Můžete třeba tvrdit, že "jste zkrátka upřímní, ale nikdo to neoceňuje, protože jste zkrátka výjimeční a nezkažení lží", ale to jsou kecy. Nechovejte se jako hulváti a snažte se trochu soucítit. Já sama jsem odmala strašně vznětlivý člověk a nenávidím například něčí utěšování, protože si o nich myslím, že jsou jen slabí - ale nestojí to za to. Neděláte to proto, abyste něčeho dosáhli a lezli někomu do zadku. Děláte to proto, abyste se zbavili do budoucna problémů a nemuseli s nikým vést válku s větrnými mlýny, děláte to pro svůj vnitřní klid. Na tohle mi trvalo nechutně dlouho přijít, takže se toho, se vším vřelým přáním, držte.

4) VŠICHNI NEMUSÍ VŠECHNO VĚDĚT
Počínaje vašimi názory (v o něco agresivnějším podání - komu to sakra cpeš?), přes vaše osobní tajemství až po vaši nevědomost. Z 99 % případů je naprosto zbytečné se upřímně přiznávat k tomu, že něco nevíte (pochopitelně ne to zakecávat a vyhýbat se odpovědi a stát si na nějkém narychlo smyšleném blábolu - ale pokud se někdo o něčem zmíní a počítá s tím, že to víte, nechte ho při tom - k ničemu vaše přiznání nebude - za předpokladu, že si neznalost pak na googlu rychle doplníte). Zpátky k vašim vlastním tajemstvím - nemusí je nikdo znát. S tím souvisí i další bod.

5) VŠICHNI SE VŠECHNO DOZVÍ
Pokud na jednoho ne nejlepšího přítele / kamaráda naložíte i to sebemenší tajemství, můžu vám na dvě stě procent garantovat, že ho do měsíce bude vědět minimálně jeho nejbližsí přítel. A není na tom ani nic špatného, je to jen lidská přirozenost, tak nějak všechno sdílet. Neříkám nedělejte to - jen to berte jako fakt a počítejte s tím.


6) PRIMEM SVÉHO ŽIVOTA JSTE VY
Jestli čekáte na zázrak, nepřijde. Jestliže se dlouho dějí špatné věci, hledejte chybu primárně u sebe (a tím nemyslím veškerá neštěstí, co se mohou jen člověku stát, pochopitelně) - míním tím přijímejte následky vlastních činů a neházejte vinu na ostatní. A pokud něčemu takovému musíte nepříjemně čelit - HAKUNA MATATA.

7) ČERT SE*E NA VĚTŠÍ HROMADU
Aneb špatné věci se vždycky dějí poblíž sebe... Nebo to je tím, že pokud se události nakupí, zdají se najednou nesnesitelné, a to každá z nich zvlášť o něco horší než ta první. Zkuste si své problémy rozdělit na samostatné komplikace. Zvažujte střízlivě každou z nich a opravdu, nic není tak horké, jak se uvaří.

8) DEJTE NA DOJMY
Předtuchy, pocity a náhodná domnění se mi zatím vždy ze 100 % vyplnila. Neignorujte úplně svůj vnitřní hlas, protože i když se ho většinou snaží všichni mí přátelé svými názory přehlušit, je pravdivější než oni všichni dohromady. (U studijních testů to tak pochopitelně a bohužel nefunguje. Ale jinak ano. Vždy.)

9) NEBERTE ŽIVOT MOC VÁŽNĚ
Hakuna matata a všechno bude v pohodě. Na čem by vlastně mělo záležet? Vždyť za sto let z vás zbude tak maximálně součástka zubní protézy někde pod zemí, tak proč se teď trápit nějakými bláboly lidí kolem nebo snad drobnostmi, co se staly, když jste měli pět promile (no personal story included).

10) ZÁLEŽÍ NA VÁS
Jestliže si myslíte, že na vás svět zapomíná, tak ať se jde svět vycpat. Víte co? Zvedněte se od počítače a běžte se podívat na oblohu. Co uvidíte? Uvidíte mraky, uvidíte měsíc, uvidíte hvězdy. Uvidíte, že jste proti tomu všemu maličcí. Tak strašně maličcí, maličcí jako zrnko písku trpící pocitem méněcennosti. Jste méněcenní. Ale co není? Kdo není? Kdo by byl v poměru ke světu veliký? Pokochali jste se nebem. Teď se vraťte domů, zapalte si svíčku a zhasnětě světla. Zmizeli jste ze zraku světa. Ale stále tam jste. Jste tam uvnitř. Jen vy sami jste svůj vlastní obrovský vesmír, obrovský svět, an kterém záleží. A stejně jako vy sami dbáte na každý drobný pocit, co se v moře vašeho Já utápí, na každou vzpomínku, tak svět dbá na vás. Jste tam. Celí a s vědomím sebe sama, odkaz několika milionů let zázračného procesu změny kamene v uvažující bytost.

11) ZÁLEŽÍ NA VŠECH
A stejně jako záleží na vás, žáleží na každém dalším člověku. Stejně jako vy jste svět, světem jsou i všichni kolem. Stejně jako vy občas pláčete, že se nikdo nezajímá, pláčou občas všichni. Buďte vy tím, kdo se zajímá. Bez ohledu na to, že vám to třeba nikdo kolem neoplácí.

Tak, roku 2015, děkuji za hodnotné lekce, i když ještě, ty jeden křivozubej bastarde, nejsi ani u konce. Díky za zkušenosti a další hřebík. Díkčau a teď jdi konečně do horoucích pekel historie.
 


Komentáře

1 Kerr | Web | 21. listopadu 2015 v 22:50 | Reagovat

Já asi musím s některými body nesouhlasit, hlavně bych se ale chtěla ozvat s bodem, že se všichni všechno dozví. Ono ne vždycky za to může někdo jiný, většinou si za to taky každý může sám. Takže bych to na kamarády/nejlepší kamarády/přítele neházela :D

2 Cinereo | E-mail | Web | 21. listopadu 2015 v 22:56 | Reagovat

[1]: Právě proto tam píšu, že nemáme všechno všem troubit. :) A proto tu také máme bod 6, žeano.

3 all-is-magic | E-mail | Web | 21. listopadu 2015 v 23:30 | Reagovat

Super shrnutí :) Já už od malička mám takovou flegmatičtější povahu, ale čím jsem starší, tím některé věci začínám více řešit... měla bych se naučit více zvolnit :)

4 Sigmund Werther | Web | 22. listopadu 2015 v 8:30 | Reagovat

No, já bych to tak černě neviděl, ale něco na tom je.

5 Bludička | Web | 22. listopadu 2015 v 11:00 | Reagovat

První odstavec jako kdyby mi mluvil z duše. A vlastně i se zbytkem článku nemůžu než souhlasit. Snad se pro tebe v blízké době všechno zlepší :)

6 Pája | Web | 22. listopadu 2015 v 11:37 | Reagovat

Ty. Vždy. Víš. Co musíme vědět a zopakovat si to. Už se mi nechtělo opakovat dramatické pauzy.

Moc hezky jsi to napsala. A... počkej, jdu ven, mrknout se na nebe, jo? Protože okna jsou moc mainstream!

7 Chloe | Web | 22. listopadu 2015 v 19:56 | Reagovat

Hrozně se mi líbí ta desítka. :)

8 Tea | Web | 22. listopadu 2015 v 23:23 | Reagovat

Je to zajímavé podívat se za sebe co se za ten rok událo, taky nad tím často přemýšlím,něco mě mrzí, něco mě štve,něco bych změnila..dávám tvůj článek do výběru na TT :)

9 Allex | E-mail | Web | 23. listopadu 2015 v 21:27 | Reagovat

Páni, zkusím zítra vyzkoušet hakuna matata a bude to v pohodě. Třeba se to fakt stane :DD
A bod 10 a 11 jsou úžasné, díky :))
A život nebrat vážnězkouším, ale prostě mi to moc nejde.. :/ :D :)

10 Jana | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 10:05 | Reagovat

Aspoň originálně pojaté před druhou půlkou prosince, kdy toho bude plný blog. Teď si to dokáže člověk náležitě vychutnat, popřemýšlet a sumírovat :) Díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama