Sbohem, předsudky

29. října 2015 v 16:23 | Cinereo |  opinion
Obě strany si to neuvěřitelně ztěžujeme a není to ani zdaleka fér. Slýchám často ty nesmyslně nadsazené žádosti a přání ohledně kluků, ale stejně tak ohledně holek. Naše doba nehraje ani zdaleka v racionálním duchu lidské expirace a nedokonalosti. Automaticky počítáme s tím, že e narodíme dokonalí, chvíli budeme tápat, ale pak se zázračně probudíme do "reality", dostaneme všechny své potíže pod kontrolu, vyrosteme do krásy a síly, jistoty, nabudeme sebevědomí a vyvrátíme pochyby všech lidí kolem. A záporák umře i přes naši snahu ho zachránit a pak odjedeme na bílém poníkovi do západu slunce.

Takhle to ale bohužel není. Jasně, u nás nastává zlepšení a dochází k posunu vpřed, k naučení se žití sama se sebou, ale to nic nemění na nepřiměřených bystrých pohledech lidí kolem. Všichni mají vyvalené oči a čekají, co se se mnou stane.

Například moje babička. Je na mě hodná, ale zkrátka žije ve své idylce ohledně mě. "A vaříš?" Jo, vařím, ale ve skromném měřítku studenta, takže... vlastně ani ne. "A co teda děláš o volném čase?" No, kreslím a píšu. Spím a učím se. "Hm... A už jsi to urovnala s tátou?" Jo, přála bych si to - ale nemůžu to úplně táhnout jen ze své strany - to zkrátka není možné. Takže ne, neurovnala. "Tvoje sestřenice už je tak dospělá, je vystudovaná kosmetička a teď odjela do Ameriky. Co bude s tebou?" No, ještě studuju gympl, jen tak mimochodem, chystám se na vysokou. "Ach jo."

"Zklamáváme" lidi kolem sebe bez přestání, ale termín "zklamat" je sám o sobě neuvěřitelně iracionální. Jsme sami sebou - jasně, být smažka pod mostem, co den tráví jen sebelítostí a krádežemi pro kdesi cosi a bůhvíkoho, to není životní styl. Musíme se snažit. Ale není naší povinností dodržovat stupidní rámce nasazené lidmi kolem. Jde o to najít si své vlastní, najít někoho, kdo je s námi sdílí a oceňuje nás pro to, čeho dokážeme v našem vlastním pohledu na svět dosáhnout. Najít vlastní způsob použití síly, Luku. Nebo tak něco. Asi. (Jo, puberťačka teď objevila Ameriku levným a špatně dosazeným citátem, bingo. A taky, sebekritika je taky jedno z mých hobby.)



V Z H L E D

Tohle není nic, co by se nekritizovalo na každém rohu, ale i já cítí potřebu se k tomu vyjádřit. Nikdo není dokonalý. Dívám se na sebe do zrcadla a snažím se na sebe usmát. A čím častěji to opakuju, tím je to snazší. Takhle vypadám, to nezměním. No a co. Komu se to nelíbí, ať mi klobouk políbí. Našlo se už tolik lidí, kteří mě ocenili pro to, jak vypadám. Není důvod sápat se po těch, co to nedokáží. Tečka. A odsuzování pro vzhled je samo o sobě stupidní.

No, ale co je největší vtip - já sama to dělám. Podívám se na přitloustlého kluka s brýlemi, co na mě až podezřele moc dlouho zírá. Nic neříká, nic ofenzivního, jen se kouká. A já se nakloním ke kamarádce a obě se tomu trochu zasmějeme. Naprosto nevinně, není v tom nic zlomyslného ani přímo proti němu - ani jedna z nás to nemyslí zle. Ale pokud nás slyší, a jako že nás slyší, pokud si toho všimne a dojde mu to, a jakože se tak stane, jsem tou největší mrchou na planetě.

Proč mají lidé sklony dělat tyhle hnusné věci? Já je nechci dělat, mám vždy potom výčitky svědomí a jsem na sebe nebetyčně naštvaná, že se chovám jako kráva, ale v ten moment mi to někdy nedochází...

Mají to tak i ostatní? Že se na mě někdo jen trochu zle podívá, já to pochopím jako odmítnutí a opovržení, a oni se pak pohledem zastaví na prasklině stropu nad svou postelí a přemítají o tom, jak se zachovali? Mají výčitky?

Téměř nikdo není spokojený se svým vzhledem, protože člověk není dokonalý a už vůbec ne skromný, to berte v potaz. Na předposlední hodině psychologie jsme se o něčem podobném bavili. Podle studií (nebo zkušeností nebo zkrátka to říkala ta ženská, co nás učí) mají "hezčí" lidé zpravidla těžší život. Jsou na ně společností vyvýjena mnohem větší očekávání než na nás káčátka a jakékoliv zklamání u nich boří dojmy a iluze společnosti, která se je snaží vybičovat k vyšším výkonům svývm odmítavým přístupem. (Ne že by to znělo extra přesvědčivě, ale něco na tom možná bude.)


E M O C E

Pokud budu zdejší fantastické pitevnickofilné texty zakládat na vlastní osobě, já ze sebe nedám na 80 % vůbec znát. Pokud míjím Ferdinanda, tvářím se jako led. A přitom? Přitom ve skutečnosti ležím každej večer z hlavou zabořenou v polštáři a snažím se ho vyrazit z vlastní hlavy pomocí Pink Floydů. Sedím vedle Mínuse, směju se jeho vtipů a zároveň bych mu nejradši vrazila pulitr skrze spánek až do mozku.

Nenechte se ovlivňovat lidmi kolem sebe. Vycházejte z jejich dlouhodobého jednání a nedávejte důraz na každý stupidní krátkodobý cuk (alespoň tolik k mým zkušenostem).

Je čas říct sbohem (wow, dramatické použití TT) připitomělého očekávání reakcí lidí kolem nebo očekávání jejich chování. Ani vy se nikdy nebudete stoprocentně chovat podle představ lidí kolem sebe, nikdy nebudete odpovídat cizím ideálům, tak to ani nechtějte od lidí kolem sebe... Trvalo mi až imbecilně dlouho, než jsem něco alepsoň z části přijala já sama (a podle mě to ani není nic snadného). Bylo by fajn, kdyby se o to pokoušelo sem tam víc lidí...

Stejně tak jde o vyčítání lidem neopětování emocí. Když se do někoho zamilujete, přirozeně tak nějak počítáte s tím, že to druhá strana cítí podobně... Ale takhle svět nefunguje. Kolikrát se už stalo, že se do mě někdo zbláznil, a já to brala jen jako vtip nebo iracionální myšlenku na úrovni abstrakce vlastní mysli. A nikdy mi necházelo ve správnou chvíli, jak bych se měla zachovat nebo jak bych měla mluvit, abych toho druhého nerozervala na kusy. A pak jsem se ještě divila, že na mě ty skutečné oběti situace byly naštvané. A znovu jsem byla za tu krávu, co nikdy nechápala a hrála si na bůhvíco. Bezdůvodně.

Také se mi nelíbí, jak si všichni kolem neustále stěžují, že se nikdo o ně, o jejich pocity, nezajímá. Ano, já to dělám taky - ale je nutné uvědomit si znovu jednu věc: stejně tak to vnímají lidé kolem. Nikdo se o mě nezajímá, nikomu nezáleží na tom, jak se cítím! Jo, to je sice hezký, ale kdy jste se naposledy vy sami ptali někoho, jak se cítí? Kdy naposledy jste někomu odmítli tu klasickou náplast "Fajn." a skutečně se zeptali, jak je mu uvnitř, jestli je v pořádku a jak se vyrovnává se světem? Z mé vlastní zkušenosti lidé, co si stěžují na nezájem svého okolí se obvykle zajímají ze všech nejméně. Neříkám, že to tak je u vás, ale mě to potkává více než často.

S B O H E M

Máme právo být sami sebou.

Máme právo být odlišní.

Máme právo nemít na všechno odpověď.

Máme právo cítit a nechat se pocity spolknout.

Máme právo vítat a opouštět.

Každý tahle práva má, i když je těžké to přijmout.

Sbohem.
 


Anketa

Jste milovníci psů nebo koček?

Psů
Koček
Gryfů

Komentáře

1 Jana | E-mail | Web | 30. října 2015 v 20:35 | Reagovat

rásný, hluboký a "těžký" článek. Vždy si takový typ musím přečíst dvakrát, abych ho aspoň trochu dokázala pojmout ... Buď svá a bude lépe ...

2 barlie | Web | 30. října 2015 v 21:12 | Reagovat

Proč tvému článku nemůžu dát pět hvězdičky? Nastav si to! :D
Je to fakt super článek, naprosto souhlasím. Od toho, že bychom neměli splňovat ideály ostatních až po ty předsudky, který vlastně stejně děláme.
Je to s těma předsudkama takový zamotaný, ale nevim zas každej si za to jak působí, taky může sám. Když dám blbej příklad Romové to přízvisko "zloděj/vandal" taky nedostali "zadarmo" (haha)
Tlustý lidi jsou většinou tlustí protože prostě nejsou schopní něco dělat (pokud nejsou nemocní)
Podle mě problém je v tom, že nejsme sami se sebou spokojeni my v nitru a proto potřebujeme shazovat lidi okolo, abychom se jednak uklidnili že ostatní jsou na tom taky špatně a taky abychom se vyzdvihli.
Asi bych řekla.

3 Dorian | Web | 31. října 2015 v 19:17 | Reagovat

Mám právo sedět! :D :D Dělám si legraci, tvůj článek byl úžasný, originální a do posledního písmene s ním souhlasím. Předsudky jsou jedna z nejhorších věcí, které lidstvo vymyslelo. Mě osobně se hodně dotýkají a proto se snažím na každého nahlížet jako na nepopsaný list papíru, dokud nemám příležitost jej poznat a udělat si o něm vlastní obrázek. Přesně tak, jak bych chtěl, aby se lidé dívali na mě. I když také nedokáži být vždy objektivní a dám se čas od času unést prvním dojmem. Lidé to mají asi zakódované ve své povaze jako prvek vybavenosti od matky přírody - podezřívavost a nedůvěra. Když někdo působí podezřele, nepřibližovat se a tak  podobně.. je to někdy až smutné.

4 all-is-magic | E-mail | Web | 31. října 2015 v 21:29 | Reagovat

Krásný a pravdivý článek. Mluvíš mi naprosto z duše. Lidi mě taky často odsuzují, že dělám to a nedělám to. Já si ale cestu vybrala, je to můj život a jsem s tím tak spokojená. Nikdy se nemůžeme zalíbit a odvděčit všem, to nejde.

Hlavně aby byl člověk spokojený sám se sebou :)

5 Pája | Web | 1. listopadu 2015 v 18:11 | Reagovat

Je to pravda. Ale očekávání nás posouvá dál, pouštět se do neznáma. Hraje to na obě dvě strany.
Popravdě... ke článku nemám co dodat. Dobře napsané a dramatické použití TT ti závidím :D.

Moc hezký, a k anketě - já fakt nejradši gryfy, mě ano kočky ani psy už moc nepřitahují. I když, pejsci jsou ťuťatý.

6 Allex | E-mail | Web | 8. listopadu 2015 v 20:40 | Reagovat

Tak to je moc krásně a pravdivě napsané.. ;)
Já někoho začnu jakoby pomlouvat, ale pak toho lituju a vím, že to není hezký..
A ty obrázky k tomu! Wow! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama