Buďme sobečtí

4. října 2015 v 23:02 | Cinereo |  opinion
Sedíme s Buřinou na podlaze mé koupely, taháme z vodnice a hrají nám k tomu nesmírně netématicky romantický Kodaline. Nebo teda ne netématicky, ale jednak se na sebe neplánujeme vrhnout, druhak zase umíráme. Hroty, které snad už nemá ani cenu rozvádět. Jak jinak taky, žeano.
"Pírko vážně neni křesťan," říkám nakonec a pouštím ke stropu obláčky dýmu, "tohle by slušnej člověk - křesťan, kterýho jako v touze po dobru chápu - neudělal." Buřina se už ani nevyjadřuje, jen pokyvuje, usrkává příliš rychle chladnoucí kafe z psího hrnku a obě se nevysloveně pídíme po odpovědi. Proč? Proč se nám všechny tyhle hovadiny dějou?


Ale je to v podstatě dokonale (s)prostý. Člověk někoho potká, a ten někdo drží v náručí sklenici medu. A hele, med, řekne si bystrý člověk, ale sakra, někdo ji drží. Dá se tedy do řeči s medovým majitelem. V průběhu konverzace si společně s nějakým tím částečně fingovaným smíchem řekne, že možná není tak špatný, ale med je prostě lepší. A tak se na ni (jakože mimoděk) zeptá. Majitel odpoví, že ji má k obědu. Hm, tak to máš ale blbý. Výčitky svědomí? Nope. Ostýchavost? Nope. Sklenice je do pěti vteřin (sekund, abychom byli fyzikálně přesní) vyrvána z vlastníkových rukou a už hurá pryč. Zloděj polovinu medu ze sklenice vyhrabe ven, přímo do svého chřtánu a zbytek, co se dovnitř zkrátka nevešel, si s radostí matlá kolem huby. Tohle je pecka, pochvaluje si, když uvidí, jak se k němu přes teoretický trávník nasupeně žene bývalý majitel a křičí, ať je mu jeho drahá pixla navrácena. Zloděj krčí rameny a nechává med medem. Stejně už jsem přežranej, tak co, a kráčí suverénně pryč od konfliktu. Okradená osoba zírá na sklenici válící se u jeho nohou. Med v ní líně vytáká ven, ale i když se lákavě třpytí v žáru teoretického slunce, podařilo se mu do sebe zamíchat jako bonus i několik hmyzáků a trochu slin přežraného zloděje. To se už žrát prostě nedá, spílá hladový, ale k jídlu na dosah se už nehrne. Naopak se otáčí na podpatku a jde s kručením v břiše chcípnout někam pod vrbu. Ponaučení? Být zlodějem je výhodné.



Pokud se zamyslíte blíže nad buddhismem, všechno to vlastně dává smysl i lehce převráceně. Tohle náboženství, jak jsem se neuvěřitelně dlouho snažila pochopit, není o očekávání dobra ve světě. Je o očekávání zla, ale nebrání si ho osobně. Je o rozsívání dobra kolem sebe a doufání v jeho vzklíčení, o nabízení svého obrněného srdce se vstupem pro všechny - i tak ovšem neporušeném a čistém. Srdce ne na dlani, ale na svém místě v hrudi.

Sobci všechno získají. Co chtějí, to zkrátka pojmou za své. Konec, žádné debaty, tohle je moje hromada a tam tvoje, padej, dokud ještě můžeš po svých, ty kopo hnoje. A my máme soutěžit, argumentovat, křičet a zvedat kameny a zasahovat citlivá místa, protože když ne my, tak to udělá někdo jiný. Lokty, lokty. Přestaňte si hrát na oběti a chopte se sebeslizčí příležitosti.

Vážně se mi to nelíbí, ale podle všeho to funguje. Tak proč by ne. Takže, světe, beru buddhismus touto - chápu ho touto - formou. Je mi líto, ale nebaví mě být smutná ani ublížená. Zvedám se ze země, obrňuji se proti ostatním loktařinám. Pouštím tu malou krev pumpující věc v sobě. Uteč, potvoro, šeptám, když roztahuje svá netopíří křídla, odleť někam, ať tě už nikdy nevidím.
 


Komentáře

1 Jana | E-mail | Web | 5. října 2015 v 13:29 | Reagovat

Jako zhruba chápu, co jsi asi článkem chtěla říci, ale moje "drbací" ego mi nedá se nezeptat - Buřina je ta, co má/měla něco s Pírkem?

Btw. jak jsi byla rozlobená na něj a ne na ni, tak to znám. Z tábora. Chodila jsem tam s klukem (rozuměj spala jsem s ním) a on si pak našel jinou - moji kamarádku. A ona se bála, že se budu zlobit na ni. Nevím proč, ale vždy jsem za ní přišla a vysvětlila jí, že na ni se nezlobím, že debil je on ... Mám to tak do teď a už je to doba ti povím :)

2 Pája | Web | 6. října 2015 v 17:35 | Reagovat

Hou hou, někdy jo. Přiznávám.
No, lidi jsou děsný a jde si někdy něco ukrást (ne doslovně :D), ale jako dlouhodobý řešení je to nejspíš naprd.

P.S. koukla jsem se na předchozí články, palec hore! Souhlasím, rodina, přátelé, já... jop!

3 Elly | 6. října 2015 v 19:29 | Reagovat

Raději než se strkat lokty, dávám přednost proplouváním davem..není to tak náročný, ať se všichni kolem pozabíjej navzájem a mě z toho vynechají :p

4 Allex | E-mail | Web | 18. října 2015 v 20:30 | Reagovat

To jak jsi popsala buddhismus mi přijde celkem trefný. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama