50 odstínů šedi

7. října 2015 v 20:35 | Cinereo |  opinion
Svět je obrovský a plný miliard lidí. Miliard lidí, miliard osobností, miliard tužeb po odlišení se, po originalitě. Miliard duší s jediným přáním: žít s povšimnutím okolí. Jak se může v tak obrovském světě jeden prosadit? Je vůbec možné zviditelnit se, když nemůžete ničím kontrastovat?

Lidé se o kontrast se svým okolím snaží v podstatě veškerou svou existencí. Každá móda začínala jako pouhá extravagance, každý sloh vznikal jako protiklad tomu předchozímu, každá pokroková myšlenka se budovala v samotném základu jako "odvážná". Směry, myšlenky. Protiklady protikladů protikladů, vzniklých na základě protikladů protikladů protikladům původních myšlenek. A kde jsme teď? Kde je dnešní doba? Dnešek je prohlašován za multikulturní dobu, kdy neexistuje jeden módní trend, ale napříč "vrstvami" obyvatel, kultur, národů, oblastí se mísí různorodé výstřelky nebo sprznění bastardi původních směrů. Není jak se odlišit, protože není vzor, kterému bychom se mohli vzdalovat.




Intermezzo:
Kresba nahoře je moje, takže prosím, (kdyby měl někdo z nějakého naprosto neznámého a pravděpodobně neexistujícího důvodu zájem) kopírovat jen s odkazem (přičemž, případně, předem děkuji). Také byla vytvořena na základě písničky Haunted přiloženou níže. Samotný výtvor bych pojmenovala nejspíš jako Spirit of Autumn. Nebo Haunted. Nebo "na hodinách byla vážně nuda a grafický program zdarma do tabletu je lepší, než by jeden čekal".


Celý svět se smíchal z černé a bílé, zůstala jen šeď. Nemůžeme se lišit. Jsme šedí, vychovávaní v šedém světě a šedými lidmi. Učí nás rozeznávat jednotlivé odstíny, ale vše je v podstatě stejné. Šedé a nijaké. Cinereo. Jen co se trochu rozkoukáte ve světě, při pohledu do zrcadla zjistíte, že máte na čele vytetovaný kód. #c5c5c5. Jaká je pravděpodobnost, že se nikde nenachází člověk se stejným označením? Blbost. Nejte jedineční a nikdy nebudete.

Podívejte se po obchoďácích, po své práci nebo škole. Všichni oblečení stejně. Všichni se stejnými úsudky, cíli a obavami. Copak jste jiní? Sedíte ve svých šedých budovách, šedých čtvrtích ve věčně šedých městech. Jaká je pravděpodobnot, že se i při vší snaze odlišíte? Neodlišíte. Nemáte šanci, přiznejte si to. I kdyby se z vás vyklubal nejlepší autor, malíř, fyzik nebo filozof, nakonec se jen zařadíte do dlouhého seznamu "významných" lidí na omšelém na dávno ztraceném papíře.

Ale to není špatně. Je to správné, je to přirozené. Člověk má být smrtelný, svět má být nestálý. Stádový, schovaný a nenápadný. Alespoň při pohledu z dálky. Pokud se ale skutečně přiblížíte a zaměříte, nemusí vše být tak černé a beznadějné, jak se může zdát. Tedy, šedé.

Ve světovém měřítku je prakticky nemožné se uchytit, ale kdo by se sakra chtěl uplatňovat ve světovém měřítku? Žijete ve svém malém vesmíru přátel, rodiny a známých. Ve vesmíru, kdy každý je jinou hvězdou se svou vlastní oběžnou soustavou, každá planeta představuje jednu vlastnost, jejichž přirozené (i nepřirozené) družice jsou žážitky, vzpomínky, zkušenosti, získané dovednosti. Vše tak podobné a zároveň vše tak jiné. Nikdy nebudete úplně jiní, ale nikdy nebudete úplně stejní. Říká se, že život je tvořen z mnoha a mnoha detailů, které nakonec splývají v jedinou mozaiku samotného bytí. Stejně tak je každý z nás tvořen mozaikou - možná šedou - ale různorodou, s obrovskou plentou variant a obnov. Ne nekonečnou, ale obrovskou. A s utěšujícím příslibem zbytečné naděje na najití svého vlastního klonu. Buďte za to vděční.

Jste originální. Svou vlastní a zatraceně nenápadnou cestou. Ne tím, co se vám líbí, ne tím, co si pomyslíte těsně před nástupem do autobusu. Nejste originální tím, co vám hraje ve sluchátkách ani tím, co vás baví dělat o volném čase. Nejste nijak jedineční ani svým nadáním ani pocity, co se ve vás mísí. Ani zvyky ani životními zkušenostmi, protože na vašem místě bude ještě tisíckrát někdo stát a již mimlionkrát někdo stál před vaším narozením. Čím originální rozhodně jste a navždy budete, je mix toho všeho dohromady. Svou vlastní a nenahraditelnou mozaikou jediného, pouhého, ale zároveň dokonalého lidského života. Jedna mozaika, jeden příběh sepsaný vším, co jste.

Snadný, a přeci tak podceňovaný princip života. Vždyť i Homér bude jednou zapomenut. I Shakespeare, i Einstein, i Hawking. Celý náš svět bude jednou zapomenut, aby se z něj jednoho dne zrodil nový, s nadějí všeho současně existujícího, snad lepší.

Každý malý palouk, každá skála, každá vlna v moři. Tak stejné a tak jiné. My na tom nejsme nijak jinak. O důvod víc zaměřovat se na detaily a odlišnosti světa kolem, protože ty naše vlastní nás stejně budou doprovázet až do konce života. A já za ten svůj, malý a titěrný život chci vidět co nejvíce existujících mozaiek. Ale - titěrný - svět se skládá z detailů a titěrností, že?
 


Komentáře

1 Lia | E-mail | Web | 7. října 2015 v 21:27 | Reagovat

Myslím si, že každý je originální, každý je jiný odstín šedi.
Moc hezky napsaný článek, jenom bych dodala, že.. Proto, abychom nebyli zapomenuti, musíme něco udělat. Nechci zemřít tak, že řeknou: No to byla nějaká lea.. chci, aby si řekli: No, tak to byla Lea. Skok z padáku ani starosti doma jí neodradili žít. To byla ta skvělá babička, co dětem v sousedství pekla neustále koláče a starý furt říkal v hospodě, že byla skvělá i v posteli :D :D

2 Jana | E-mail | Web | 7. října 2015 v 22:48 | Reagovat

Uhuuu... to je šedi, nádherné! Stejně jako kresba, moc se mi líbí. A stím, že vše bude zapomenuto, nesouhlasím :) Myslím si, že vše se jakýmsi způsobem předává dál a dál a i kdyby vše zaniklo, jakési molekulky či náboj, stín toho všeho krásného a velikého se otiskne do někoho dalšího - třeba jen jako pocit :)

3 she-keeps | E-mail | Web | 7. října 2015 v 23:04 | Reagovat

Já má ten tvůj blog tak moc ráda. A právě teď jsem ti to potřebovala říct/napsat. :-D

4 Sany | Web | 9. října 2015 v 19:57 | Reagovat

"chodím" si tak po blogosféře, proklikávám se odkazy a najednou narazím na něco tak úžasného jako je tenhle blog. Děkuji.
Nádherný článek, který přesně vyjádřil to co cítím i já.
Mám nový blog tak taky můžeš kouknout :).

5 Amazonka | Web | 10. října 2015 v 19:49 | Reagovat

Pořád věřím v lidskou různorodost. Stoprocentní sice nikdy nebude, ale stejně tak nebude ani přesně stejná. Je to zamotanej kruh. Všechno je zároveň strašně stejný a strašně jiný... fuck.

6 Allex | E-mail | Web | 19. října 2015 v 20:01 | Reagovat

Páni, to je tak úžasně vyjádřené. Fakt neskutečný. :))
Nemám slov. To tak donutí člověka se zamyslet, opravdu nádherné. Já Tě tak moc obdivuju.. ;)) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama